STANDARD PLEMENE BASSETHOUND S KOMENTÁŘEM IVY ČERNOHUBOVÉ

Do jaké míry odpovídá ten Váš baset představě o plemeni, se dozvíte, porovnáte-li si svého pejska s tzv. standardem plemene. Standard vznikl za účelem správného směřování a zlepšování chovu – je to jakási „norma“ pro chovatele a posuzuje se podle něj na výstavách. Standard je slovní popis ideálního představitele plemene tak, jak jej vytvořil chovatelský klub země původu. Pro nás by to tedy měl být britský standard.
V Británii vytvořili první standardy již koncem 19.století, ale podle nich se dnešní baseti nedají posuzovat.
Dnes se bassethound chová po celém světě. Velmi početný je v USA, kde byl v roce 1963 vypracován chovatelským klubem BHCA (Basset Hound Club of America) moderní standard, jenž převzala i mezinárodní kynologická organizace FCI. Od šedesátých let se tedy v Evropě posuzovali baseti podle amerického standardu, který byl v některých bodech poněkud konkrétnější. Proto se ve svých komentářích v některých důležitých pasážích u jednotlivých znaků plemene někdy odvolávám stále na americký standard. Na konci sedmdesátých let FCI uvedla v platnost standard, používaný ve Velké Británii, jehož znění platí s menšími či většími úpravami až dodnes.
V době nedávné, v letech 2009 až 2010 prošel tento standard nejdříve v zemi původu a následně pak v celé FCI malými, avšak podstatnými úpravami. Jejich cílem bylo posunout standard směrem od přehnaných znaků jako jsou příliš volné kůže a přehnaně krátké končetiny. Tento trend vznikl ve Velké Británii, nikoliv však mezi chovateli, ale v samotném Kennel Clubu, což je střešní organizace britské kynologie, která k tomu přistoupila v rámci revize standardů některých vybraných plemen, u nichž chtěla usměrnit výskyt takových plemenných znaků, jejichž přehnané zvýrazňování by mohlo vést až k tzv. „týrání chovem“. Dodnes se mezi chovateli celé Evropy i světa polemizuje, jestli nově zavedené formulace britského standardu, povedou k tak výrazné změně vzhledu plemene, že baset by již vlastně nebyl basetem jak jej známe dnes. Autorka tyto obavy nesdílí. Jenom budoucnost nám ukáže, jestli revize standardu pomůže chovatelům a rozhodčím nalézt skutečně ideální a zdravž typ baseta, aniž by ztratil typické znaky, pro které plemeno máme rádi, obdivujeme jej a chováme.
Platné znění standardu č.163 ze dne 13.října 2010 je uvedeno větším písmem psaným kurzívou, komentáře ke standardu jsou uvedeny pod každým jednotlivým bodem a nepředstavují nic více, ani méně než komentář autorky na základě znalostí plemene tak, jak je získala studiem zahraniční odborné literatury a mnohaletou praxí chovatele a rozhodčí.
Veškeré fotografie, které demostrují vady nebo nedostatky jsou barevně upravovány tak, aby nebylo možné identifikovat původního jedince. Podoba s konkrétními zástupci plemene je tedy čistě náhodná, charakteristické fleky konkrétních psů byly vymazány. Standard s komentářem a novými profesionálními ilustracemi je součástí mojí knihy Baseti, jejíž druhé vydání vyšlo na přelomu let 2011 a 2012. Knihu je možné e-mailem objednat na dobírku. Celkový vzhled: krátkonohý pes značné substance, vyvážený a vysoce ušlechtilý. Je důležité mít na mysli, že jde o loveckého psa, který musí odpovídat svému poslání, proto by měl být silný, aktivní a schopný velké vytrvalosti v terénu.

Komentář: Znění standardu je v těchto bodech poměrně stručné, ale přesto vystihující. Nesmíme nikdy zapomenout, že bassethound je lovecký pes a jako takový by měl být schopen pracovního výkonu v honitbě. Při poměrně velké substanci si musí zachovat vyváženost a ušlechtilost. Je to pro budoucnost a zdraví plemene velmi důležité, a proto by si to měli uvědomovat zvláště chovatelé. Není nic smutnějšího, než vidět tak nízkého baseta, jehož břicho pro volnou kůži sahá až na zem a jehož nohy jsou tak krátké, že by byl stěží schopen pohybu v terénu. Takoví psi mají přehnané plemenné znaky a působí spíše jako karikatury. Takový pes by měl být obdivován jako domácí mazlíček, ale neměl by vyhrávat na výstavách, kdekoliv se objeví - a dokonce být používán v chovu.


Vlastnosti a povaha: je to houževnatý pes s vysokým loveckým nasazením, lovící pomocí nosu, obdařený smečkovým instinktem, mající hluboký a melodický hlas. Jeho povaha je mírná, nikdy nesmí být bázlivý nebo agresivní.

Komentář:Povahové vlastnosti považuji také za velmi důležité. Baseta dělá basetem jeho mírná povaha. Nedůvěřivost, agresivita nebo plachost je s plemenem neslučitelná a takové odchylky v povaze by měly být rozhodčím penalizovány. Správný baset má být mírný a klidný, přítulný a vstřícný ke komukoli, kdo k němu přichází s dobrými úmysly. Extrémy jako netečnost typu „mouchy snězte si mě“ nebo naopak hektičnost a neustálý štěkot jsou nedostatky.


Hlava: Na čele a u očí se může vyskytovat malé množství vrásek. V každém případě je kůže na hlavě natolik pružná, aby vytvořila lehké vrásky, když je přetažena dopředu anebo když se hlava skloní.
Část lebeční: Nosní hřbet je téměř rovnoběžný s linií mozkovny a není o moc delší, než mozkovna.
Mozkovna: Klenutá, týlní hrbolek výrazný. Je středně široká v oblasti čela a mírně se zužující k čenichu.
Stop: mírný
Část obličejová:
Nosní houba: Je zcela černá, s výjimkou světle zbarvených psů, kdy může být hnědá nebo játrová. Velké a otevřené nozdry. Nos může mírně přečnívat před úroveň pysků.
Čenichová partie: Celkově se jeví jako suchá, avšak nikoli špičatá.
Pysky: Horní pysky značně překrývají pysky spodní.

Komentář: Hlava je výrazný plemenný znak, avšak ani zde nenajdete naprostou shodu v názorech chovatelů a rozhodčích. Pravdou je, že některé zdánlivě drobné vady či nedostatky v utváření lebky kazí výraz, který je pro plemeno tak typický.
Vezmeme-li definice hlavy pěkně popořádku, nejdříve se zastavíme profilu hlavy, tzn. že utváření hlavy pozorujeme z boku. Jednou z vad, které se nepovažují za příliš závažné, jsou odlišné linie nosního hřbetu a mozkovny, které mají být rovnoběžné, avšak u některých psů jsou rozbíhavé a někteří baseti mají navíc mírný klabonos. Tyto odchylky jsou sice poslední dobou poněkud častější, ale výraz hlavy to až tolik nenarušuje, a proto jim není věnována prakticky žádná pozornost.
Dalším občasným nedostatkem je relativně krátká čenichová partie vzhledem k délce lebky. Bassethound měl vždy čenichovou partii alespoň o stejné délce jak mozkovnu. Standard dokonce říká, že nosní hřbet je nepatrně delší, než mozkovna. Proto je nutné kratší čenichovou partii považovat za vadu.
Daleko většími vadami však jsou takové, které propůjčují basetovi netypický výraz, který je charakteristický spíše pro jeho francouzského příbuzného, baseta artézsko-normandského. Jmenovitě jsou to tzv. plochá lebka, nedostatečný stop nebo tzv. suchá hlava. Plochou lebkou se rozumí lebka málo klenutá, bez tolik typické modelace, bez týlního hrbolku - pes jakoby neměl „vysoké čelo“.
Stop je místo na hlavě psa, kde hřbet nosu přechází v čelo a temeno, nachází se tedy přesně mezi očima. Baset má mít stop zřetelný. Pokud je nedostatečný, jeví se hlava jakoby dlouhá a rovná v celé své délce, protože hřbet nosu přechází plynule přes čelo v temeno. Taková hlava připomíná spíše chrta. Bývá i suchá – bez vrásek, což je také nedostatek. Naopak přehnaný stop dává hlavě výraz bernardýna. Tento typ stopu bývá doprovázen nesprávnými „masitými“ lícemi. Líce baseta mají být typicky suché, propadlé, bez svalstva, zdobí je pouze kožní řasa-vráska na skráních. Nedostatek volné kůže na hlavě se označuje jako "suchá" hlava - chybí vrásky, pysky nejsou dost hluboké a také lalok bývá nedostatečně vyvinut.
Jemně modelovaná hlava s typickým týlním hrbolkem je jednou z největších ozdob krásného baseta – hlava působí suše, avšak nikoliv proto, že by postrádala volnou kůži, utvářející kožní řasy a vrásky. Volná kůže na hlavě baseta je velmi aktuální téma. Nový standard upravil formulace o množství vrásek, a to tak, že zaměnil slovo „mírné“ za „malé“ a při sklonění hlavy požaduje pouze „lehké“ vrásky, nikoliv „velmi dobře patrné“, které byly v předchozím standardu.
Někomu se to může zdát jako slovíčkaření, ale mezi řádky lze číst snahu o zřetelné „odlehčení“ baseta co se týče množství volné kůže. Je však jasné, že ideálem nemůže být tzv. „suchá hlava“ - naprosto bez vrásek a kožních záhybů, s nedostatečným pyskem. Není nikde psáno, že baset má mít pysky hluboké jako bloodhound. Oba extrémy jsou nesprávné a musíme si uvědomit, že vady by měly být postihovány v obou směrech.
Obecně platí, že čím typičtější je hlava (její tvar, utváření lebky, množství kožních záhybů, velikost pysků atd.), tím se baset více líbí. Je třeba si však uvědomit, že baseta nedělá jenom pěkná hlava.

VLEVO: Pes s viditělnými vráskami a tzv. "otevřeným okem", které ještě v tomto případ splňuje požadavky standardu na zdraví plemene.
UPROSTŘED: Typická hlava psa s menším množstvím vrásek, což není na úkor jeho typičnosti.
VPRAVO: Typická hlava feny. Povšimněte si přítomnosti vrásky na skráních u všech tří psů. Pokud by vráska chyběla, hlava by působila příliš sušše.

VLEVO: Basset artézsko-normadský. Je pro něj typická tzv. suchá hlava, mělčí pysky a nepatrný lalok.
UPROSTŘED: Bassethound - jedinec s takzvanou sušší hlavou, kde chybí mimo jiné vráska na skráni. Čenich je příliš špičatý. Navíc červené linky naznačují chybné neparalelní linie mozkovny a nosního hřbetu.
VPRAVO: Bloodhound - typická hlava feny s volnou kůží, hlubokým pyskem a lalokem. V úplně prvním plemenném standardu basseta v Anglii (zhruba před sto lety) byla hlava bloodhounda označena jako ideál pro basseta. Nebylo to úplně šťastné řešení, protože pysky a zejména lalok jsou u bloodhounda přeci jenom příliš hluboké pro krátkonohého psa.


Čelisti/ zuby: Silné čelisti s perfektním, pravidelným a kompletním nůžkovým skusem, což znamená, že horní řezáky těsně překrývají spodní a zuby jsou postaveny kolmo v čelisti.

Komentář: Staré pravidlo říká, že lovecký pes musí mít pravidelné a velké zuby. Za svou praxi jsem se snad ještě nesetkala u baseta s chudozubostí, zato vady skusu, obzvláště podkus nebo vícezubost, se občas u baseta vyskytují. Jde o dědictví minulosti – nepravidelné utváření chrupu zmiňují již nejstarší chovatelé basetů ve Francii. Někdy se stává, že věkem se pěkný nůžkový skus přemění na těsný, anebo dokonce i klešťový. Je to nutné považovat za vadu. Je však na zvážení, zda takového jedince i nadále používat v chovu.


Oči: Kosočtvercového tvaru, ani vystouplé, ani zapadlé. Tmavé, u světlých psů mohou být až po středně hnědé. Výraz klidný a vážný. Světlé nebo žluté oko je vysoce nežádoucí.

Komentář: Také oči dávají plemeni jeho typický výraz, ze kterého přímo čiší klidná, jemná a mírná povaha. Světleji zbarvené oko tento dojem poněkud kazí. Nepřípustné je modře zbarvené, tzv. rybí oko.
Někdy se stává, že jedno z vnitřních víček je tmavěji pigmentované, ale pro posouzení na výstavě ani pro uplatnění v chovu se to za vadu nepovažuje. Na míře pigmentace vnitřních očních víček nezáleží. Standard požaduje kosočtverečný tvar očí Pokud se objeví oko okrouhlého tvaru, je to nutné považovat za vadu, protože to dává basetovi poněkud jiný výraz. Žádná z výše vyjmenovaných vad nemá vliv na zdraví psa. Ale existují vady očí, které mají velký vlivna zdraví a pohodu psa - nejvce entropium and ektropium. Obě vady se mohou objevit u jednoho nebo obou očí, v kombinaci i jednotlivě. Obě vady jsou následkem příliš volné kůže na hlavě. Přehnaně volná kůže způsobuje stažení dolního víčka natolik, že spíše než oko je vidět červenou sliznici pod ním. Je to ektropium ve vysokém stupni. Ačkoliv je ektropium v určitém nižším stupni základním plemenným znakem, tak ve vysokém stupni už může způsobit jisté zdravotní problémy. Když volná kůže na hlavě způsobuje stáčení volného horního očního víčka dovnitř oka, pak řasy a srst na jeho okraji dráždí rohovku a spojivku jde o entropium a není pochyb o tom, že má silný negativní dopad na zdraví a pohodu psa. Oko s entropiem slzí a jeho oční koolí je neustále vlhké. Bohužel mnoho typických jedinců vykazuje tento nedostatek a vždy mám smíšené pocity, když psovi s touto vadou je udělen titul. Proto nelze, než kvitovat s povděkem, že nový britský standard vypustil celou větu, která se týkala viditelné červené spojivky (a byla ve standardu od doby vzniku plemene), stejně jako slůvko „příliš“ u definice hloubky usazení oka.
Na závěr jedna praktická rada - oči (duhovka) basseta mají být viditelné při přirozeném držení hlavy aniž by pro jejich posouzení bylo nutné hlavu psovi zaklánět.

VLEVO A UPROSTŘED: příliš otevřené oko, kdy pod tíhou volné kůže dochází k tomu, že oko se jeví příliš hluboko uložené takže místo oka je vidět pouze růžová (při podráždění červená) spojivka. O podráždění oka svědčí vlhké oční okolí případně lysiny. Jsou to extrémy, které by měly být na výstavách důsledně penalizovány. Paradoxní ovšem je, že rozhodčí tuto vadu často přehlížejí protože je vykazují vysoce typičtí jedinci s množstvím vrásek a volné kůže.
VPRAVO: ukázka otevřeného oka, které je vzhledem ke zdraví plemene tolerovatelné a to proto, že duhovka je zcela viditelná, spojivka růžová a oční okolí je suché.

VLEVO: Oko správného tvaru bez extrémního povolení očních víček. Pigmentace vnitřního víčka poněkud zmírňuje dojem z viditelné spojivky.
VPRAVO: Oči jejichž tvar již né zcela odpovídá standardu (jsou kulaté). Vzhledem ke zdraví plemene jde však o daleko menší vadu, než když jsou oči příliš otevřené. V neposlední řadě je třeba zmínit, že u tohoto jedince s tmavou srstí je barva očí příliš světlá. Oba tyto nedostatky mění poněkud plemenný výraz ale s ohledem na zdraví by tyto nedostatky neměly být penalizovány více než příliš otevřené oko.


Uši: nízko zavěšené, těsně pod linií očí. Dlouhé, dosahující nepatrně přes konec čenichu korektní délky, avšak ne přehnaně dlouhé. Po celé délce úzké a dobře stočené dovnitř, velmi pružné, jemné a hebké.

Komentář: Bassethound spolu s bloodhoundem mají vůbec nejdelší uši mezi plemeny psů. Zatímco vysokonohý bloodhound nemá kvůli délce uší s pohybem žádné problémy, u baseta jsou příliš dlouhé uši občas překážkou v udržení kroku. Baset, a zvláště štěně, si o ně zakopává, když skloní hlavu, a dá se říct, že se s dlouhýma ušima musí vlastně naučit chodit. I zde tedy platí, že se nic nemá přehánět, ani délka uší. Nový standard korigoval definici délky uší tím, že nahradil slůvko „zřetelně“ slovem „nepatrně“. Má se za to, že by uši měly být alespoň takové délky, aby přetažené dopředu dosáhly mírně přes špičku nosu. Toliko k délce ucha.
Pozastavme se ještě u dalších požadovaných vlastností ucha. Placaté „sloní“ ucho kazí celkový vzhled hlavy. Bývá to právě nedostatečně jemné ucho, které je příliš tuhé nato, aby se zavinulo dovnitř a splývalo po stranách hlavy k ramenům.
Pokud je pes v afektu, ve střehu, automaticky uši zvedne. Proto by se mělo ucho posuzovat v okamžiku, kdy je pes v klidu.Někdy nesprávné nesení ucha (vysoko a ve tvaru sloního ucha) napovídá netypičnost v povaze jako čilost anebo plachost-bojácnost.

Vlevo ploché tzv. "sloní ucho", na dvou prostředních obrázcích jsou korektní uši, avšak v momentě, kdy je pes ve střehu, obrázek vpravo ukazuje korektní správně zavinuté jemné ucho v klidu.


Krk: svalnatý, dobře klenutý a dosti dlouhý, s výrazným, avšak ne přehnaným lalokem.

Komentář: Krk je v poměru k šířce ramen vždy užší - čím je delší, tím působí pes elegantněji. Jak dlouhý má být krk? Délka krku -efektněji řekněme „šíje“- by měla být úměrná celkové velikosti psa. Elegantně klenutá šíje, jejímž pokračováním je dlouhý rovný hřbet, zakončený vesele neseným prutem dostatečné délky, bývá ozdobou baseta. Dlouhá a klenutá šíje přispívá k celkovému elegantnímu a vyváženému vzhledu psa.
Příliš krátký krk kazí celkový dojem psa - dělá z něj „štuclíka“. Jedno pravidlo říká, že dostatečnou délku krku poznáme jednoduše: Běžící pes, když skloní hlavu k zemi (např. při hledání stopy), nezmění krok ani rychlost pohybu. Co se týče laloku, tak jeho přítomnost je nezpochybnitelná. Není však nikde psáno, že musí být tak výrazný, aby začínal již tam, kde pod linií čenichu mají ve výrazných obloucích visící pysky utvářet typickou siluetu dlouhé basetí mordy. Příliš výrazný lalok totiž mění tvar čenichové partie, která působí poněkud nezvykle.

Vlevo a uprostřed - krátký krk v proporcích k tělu. Vpravo: Přehaný lalok.


Tělo: dlouhé a hluboké po celé svojí délce, kohoutek a kříž jsou přibližně ve stejné výšce.
Hřbet: Dosti široký a rovný. Od kohoutku k nasazení kyčlí není nadbytečně dlouhý.
Bedra: Mohou být mírně klenutá.
Hrudník: Při pohledu zepředu předhrudí přesně vyplňuje prostor mezi zakřiveným předloktím. Hrudní kost je výrazná, ale hrudník není ani úzký ani přehnaně hluboký. Žebra jsou dobře klenutá, bez deformací, dosahující dobře dozadu.
Dolní linie a břicho: Mezi zemí a nejnižším bodem hrudníku by měl být dostatečný prostor, aby se mohl pes volně pohybovat ve všech možných terénech.

Komentář: Linie hřbetu je přímá a vodorovná, bez tendence k prohnutí. Kvůli dlouhému tělu je pro bassethounda důležité mít rovnou hřbetní linii. Tato přímost je dána délkou žeber a hrudníku, nikoli beder. Bedra jsou jediné místo na těle, které není strukturálně podepřeno. Nepevný hřbet pochází z nepevných zádových svalů nebo příliš dlouhých beder. Někdy se bedra vyklenují při pohybu (pes se jakoby hrbí). Příčinu nutno hledat jinde, a to ve strmějším úhlení zadních končetin, případně ve strmé pánvi.
Je lepší posuzovat hřbet v pohybu, nežli v postoji, protože profesionální vystavovatel může skrýt některé nedostatky, které odhalíte pouze a právě v pohybu.
O existenci hrudní kosti se musí dobrý rozhodčí přesvědčit pohmatem. Někdy namísto kosti nahmátne jenom množství sádla či pouze volnou kůži. Tvar hrudníku je pro baseta velmi důležitý. Žebra jsou dlouhá a dobře klenutá. Hrudník je velmi dlouhý. Krátký hrudník nebo plochá a křivá žebra, která dělají nedostatečný nebo špatně tvarovaný hrudník, jsou vady, které jsou u baseta stále ještě časté.
Britský standard přidal celou jednu větu, která zní: „Mezi zemí a nejnižším bodem hrudníku by měl být dostatečný prostor, aby se mohl pes volně pohybovat ve všech možných terénech“. To je velmi důležité konstatování, avšak autorka není přesvědčena, že to patří k definici těla. Hrudník musí být prostorný a dlouhý, a proto nelze upřednostnit jedince s mělkým hrudníkem jenom proto, že má „více větru pod nohama“.
Daleko spíše, než o tvar hrudníku jde o délku hrudní končetiny, o které bude řeč později. Zcela jistě však zde musíme obrátit pozornost na množství volné kůže pod tělem. Chovatelé hovoří o „skirt“-sukni, a skutečně se zdá, že jde o velmi výstižný název pro volnou kůži pod tělem, která se projevuje „zametáním“ u extrémně nízkých jedinců. Ačkoliv žádný aktuální standard plemene se existencí kožní lišty pod tělem nikdy nezabýval, jde o naprosto fenomenální plemenný znak. Lze s naprostou jistotou prohlásit, že neexistuje žádný exteriérově kvalitní jedinec, který by kožní listu pod tělem neměl. S věkem se lišta zvětšuje – prodlužuje až dosahuje několika centimetrů. Zejména u fen po prvních a dalších štěňatech, ale i po falešné březosti, dosahuje maxima, takže prostor mezi hrudníkem a zemí není skutečně skoro žádný. Proto také nelze za „sukni“ penalizovat pěti- nebo osmiletou fenu, avšak pokud má stejnou sukni mladá fena anebo dokonce mladý pes, je to na pováženou.
Všechno má své meze a je jistě dobře, že se nový standard pokusil vzdálenost hrudníku od země usměrnit ve smyslu ústupu od extrémně nízkých basetů. Mezi chovateli a ve výstavních kruzích toto vyvolává velkou nevoli mezi obdivovateli typických extrémně nízkých basetů. Plemeno se nezmění ze dne na den a toto bude skutečně běh na dlouhou trať.

Volná kůže pod tělem se projevuje zejména u fen, na obou obrázcích jsou dva velmi extrémní případy, které znesnadní pohyb po jakémkoliv terénu s výjimkou koberce ve výstavním kruhu...

Příklady nekorektních hřbetů: vlevo a uprosřed pronešený hřbet, vpravo kapří hřbet.

Ukázky nekorektních krátkých hrudníků.


Ocas: dobře nasazený, dosti dlouhý, silný u kořene, zužující se ke špičce. Na spodní straně ocasu je trochu drsné srsti. V pohybu je ocas nesen vzpřímeně a zahnut v mírném šavlovitém oblouku, nikdy však není zatočený nebo překlopený.

Komentář: Tvar a způsob nošení ocasu velmi ovlivňuje výsledné ocenění psa. Ocas přetáčivý anebo krátký kazí celkový dojem. Míra prohnutí ocasu nemá být taková, aby se špička ocasu dotkla zad. Rozhodčí by se měl pohmatem přesvědčit, jestli jsou všechny obratle v pořádku, tj. jestli se nevyskytuje tzv. „knikrut“, což je deformace ocasu. Jde o zalomení v obratli, což je vrozený defekt.
Některý pes nosí ocas dolů, když běží ve výstavním kruhu. Většinou jde o nedostatky v temperamentu, často jenom nedostatek sebevědomí, zejména u mladých fen, což se věkem změní k lepšímu.


Končetiny:
Hrudní končetiny:
Celkový vzhled: Předloktí ve své horní části směřuje mírně dovnitř, avšak ne tolik, aby bránilo volnému pohybu anebo aby způsobilo vzájemný dotyk hrudních končetin v postoji anebo v pohybu Níže na končetině se může vyskytovat kožní vrásky, ale v žádném případě nesmí být přehnané.
Plece: Lopatka je správně šikmo uložená. Plece nejsou těžké.
Lokty: Nejsou ani vbočené, ani vybočené, jsou postaveny perfektně po stranách hrudníku.
Předloktí: Končetiny jsou krátké, mohutné a mají silné kosti.
Zápěstí: Překloubení je velmi nežádoucí.
Tlapky: velké, se silnými klouby a polštářky. Jsou namířeny rovně dopředu nebo mohou být lehce vytočené. V každém případě stojí pes korektně, s vahou rozloženou rovnoměrně na každém prstu a polštářku, takže tlapka zanechává stopu velkého psa a žádná část nekrytá polštářky nesmí být v kontaktu se zemí.


Ukázky korektní fronty v postoji a v pohybu.
VLEVO: Korektní fronta se silnou kostrou a s pevnými dobře uzavřenými tlapkami, k dokonalosti zbývá už jenom ostříhat drápy.
VPRAVO: Ikdyž na levé hrudní končetine spočívá v tento moment podstatná část váhy psa, tlapka zůstává pevná se sevřenými prsty.


Komentář: Utváření hrudních končetin je alfou a omegou anatomie baseta. Na předních končetinách spočívá podstatná část váhy těla, a proto musí být dlouhému a těžkému tělu dobrou oporou.
Při pohledu z boku musí proto být hrudní končetiny umístěny přesně v místě, kde je hrudní koš nejhlubší (v místě, kde je nejníže k zemi). Pokud jsou umístěny poněkud více vpředu, těžiště těla spočívá za nimi, což způsobuje nezdravé namáhání ramen - lokty se uvolňují a vychylují směrem dopředu a výsledkem je nepevnost v kloubech předních končetin, jehož nejhorší podobou je tzv. překloubení. Je to vážná vada, kdy přední nohy jsou v zápěstí volné, prohýbají se a vyklánějí dopředu. Americký standard tuto vadu uvádí dokonce jako diskvalifikující. Nezaměňujte to však s váčkem volné kůže, která se může objevit na kloubu u psa, který má korektní anatomii, avšak možná poněkud příliš volné kůže. I toto je nedostatek, ale rozhodně ne tak vážná vada jako překloubení.
Vraťme se ale k příčině, proč bývají přední končetiny umístěny příliš vepředu mimo nejnižší bod hrudníku: Jde o to, že lopatka není uložena dostatečně šikmo vzadu, tzn. že je strmá. Standard požaduje šikmé uložení lopatky na hrudním koši. Velmi často je strmá lopatka doprovázena dalším nedostatkem, a to příliš krátkou ramenní kostí. Ta se vyskytuje u velmi mnoha –jinak velmi pěkných- typických představitelů plemene. Ramenní kost by měla být stejné délky jako lopatka. Jestliže je lopatka dobře uložená, svírá s kostí ramenní pravý úhel. Pokud je úhel větší, jde o strmé úhlení, jehož výsledkem je příliš krátký krok. Dlouhý krok mohou udělat pouze takové končetiny, kdy lopatky jsou uloženy šikmo a daleko na hrudním koši při odpovídající délce kosti ramenní. Pohyb tedy odhalí velmi jasně sebemenší nedostatky v utváření hrudních končetin. Krok s vysokou akcí (kadencí) nelze považovat za korektní pohyb hrudních končetin u honiče.

Úhlení předních končetin bassethounda:
A. Lopatka svírá se zemí úhel 45 stupňů. Přímka zároveň ukazuje správný dosah předních nohou
B. Nekorektní strmé postavení lopatky. Přímka zároveň ukazuje, jak je omezen dosah předních běhů.
C. Kost ramenní vytváří s lopatkou pravý úhel. Ramenní kost správné délky směřuje daleko dozadu a dolů.
D. Správná pozice pro předvádění a posouzení zaúhlení předních nohou. Pokud je ramenní kost krátká, nedovolí stát předním končetinám přímo pod kohoutkem a krýt tak nejnižší bod hrudníku.

(c) Iva Černohubová: Baseti, 2011 (obrázek je z této publikace)




Žlutá svislice spuštěná z kohoutku dolů označuje místo, kde by měly v ideálním případě být umístěny hrudní končetiny. Pokud tomu tak není, je to projev kráké ramenní kosti.
VLEVO: Strmé úhlení v důsledku krátké ramenní kosti a strmé lopatky.
UPROSTŘED: Krátká ramenní kost. Povšimněte si náznaku předhrudí - ve skutečnosti jde však pouze o kožní řasu, která tvoří iluzi předhrudí.
VPRAVO: korektní úhlení hrudních končetin se správně šikmo uloženou lopatkou, která s ramenní kostí korektní délky svírá úhel 90° a svojí dostatečnou délkou umožňuje předním nohám stát v nejhlubším místě hrudníku, tj. přímo pod kohoutkem.


Žlutá svislice spuštěná z kohoutku dolů označuje místo, kde by měly v ideálním případě být umístěny hrudní končetiny. Pokud tomu tak není, je to projev kráké ramenní kosti.
VLEVO: Popisovaná vada u psa s množstvím volné kůže, kvůli které je nezbytné pohmatem proměřit délku ramenní kosti a směr uložení lopatky.
DRUHÝ OBRÁZEK ZLEVA: Pes s dobrým předhrudím avšak s krátkou ramenní kostí kombinovanou navíc s volnějším loktem.
TŘETÍ A ČTVRTÝ OBRÁZEK: Další ukázky krátké ramenní kosti, která nedovoluje hrudním končetinám podpírat tělo v nejnižším bodě hrudníku. V těchto případech jde však o lehčí projevy, které se vyskytují u značné části populace v Evropě. Je ale dobré vědět, že jde o nedostatek.


Zakřivení ramenní kosti kopíruje tvar hrudníku (klenutí žeber) a pokračuje v předloktí, které končí v zápěstním kloubu, jež se nachází při dobře uložených plecích přesně pod hrudníkem. Při pohledu zepředu jsou zápěstí umístěna pod tělem, ale ne vzájemně příliš blízko, aby bránily volnému pohybu bez vzájemného dotyku zápěstních klubů v postoji i v pohybu.
Při pohledu zepředu na sedícího baseta, musí být jeho přední nohy umístěny dost hluboko pod tělem, směřujíce pěvně a kolmo k zemi s tlapkami rovně anebo mírně šikmo namířenými. Pokud přitom je viditelná celá ramenní kost, jak se v oblouku stáčí dolů podél těla, anebo dokonce vidíte zápěstí předsunuté jakoby dopředu před hrudníkem, můžete si být jisti, že máte před sebou nekorektně utvářenou „frontu“. Důležitou roli zde hraje věk psa – mladí psi mají mělčí hrudník, takže fronta vypadá hůře, než když se během pár měsíců či let vyvine hrudník, který vyplní prostor mezi oběma zakřivenýma předloktíma.
Nicméně, jakmile má pes strmou lopatku, příliš krátkou ramenní kost anebo volné lokty, má to už navždy, a jediné, co se může časem změnit, je to, že tyto nedostatky schová plně vyvinuté tělo – volná kůže, v lepším případě svaly a v horším případě i -tuk. Věkem se také mohou zpevnit některé klouby na hrudních končetinách.
Přicházíme k jablku sváru všech chovatelů, a to otázce míry zakřivení předních končetin baseta. Bylo to vždy předmětem sporu mezi těmi chovateli, kteří chtěli vyšlechtit rovné přední nohy za účelem zvýšení rychlosti pohybu psa, a těmi, kteří zakřivení fronty považovali za původní prastarý plemenný znak. Dnešní standard požaduje rovně namířené tlapky anebo mírné vybočení. Vybočení může být jenom do takové míry, aby se váha rozprostírala pravidelně na všechny prsty, a nikoli pouze na některé z nich.


Ukázky nekorektních širokých postojů hrudích končetin (široká fronta). Ramenní kost má v ideální případě opisovat zaoblení hrudníku, přičemž jej opouští v místě, kde je hrudník nejhlubší. Pokud tomu tak není a kost ramenní je spíše rovnější, projeví se to širokým postojem hrudních končetin. Vlevo navíc v kombinaci s volným loktem, vpravo v kombinaci s příliš hlubokým hrudníkem.

Další příklady nekorektních front:
VLEVO: Úzký postoj hrudních končetin s příliš vytočenými tlapkami.
UPROSTŘED: Příliš vybočené tlapky (části nekryté polštářky se dotýkají země).
VPRAVO: Stejná vada v kombinaci s prošlápnutou tlapkou -měkké nadprstí (drápy se nedotýkají země a polštářky nejsou zcela v kontaktu se zemí).


VLEVO: Přehnaně silná kostra a příliš mnoho volné kůže. Vybočené lokty schované v množství volné kůže. Volná kůže vyplňuje prázdné místo na předhrudí a na končetinách tvoří iluzi překloubení. Zda-li se jedná o iluzi nebo o skutečnost, je nezbytné se přesvědčit pohmatem (viz. další obrázek).
TŘETÍ ZLEVA: Pravá noha překlubuje. Hrudník by mohl býti hlubší.
VPRAVO: Krátká ramenní kost v kombinaci s volným loktem, nekorektní frontou a příliš vybočenými tlapkami.


Ukázky příliš nízkých jedinců - hrudní končetiny jsou v těchto případech příliš krátké.
VLEVO: Korektní fronta, tlapy a výrazné předhrudí.
UPROSTŘED A VPRAVO: Krátké hrudní končetiny v širším postoji v kombinaci s přehnanou kožní lištou. Lze si jen težko představit, že by takový pes byl schopný pohybu v přírodním terénu.


Tlapky musí být silné a plné. Správné přirovnání pro vzhled tlapek baseta jsou tlapky kočičí - pouze se liší velikostí. Jsou pevné, uzavřené, silných kostí, s krátkými a dobře klenutými prsty. Někdy jsou k vidění tlapky ploché, jakoby placaté - bez silných kostí. Jindy, a to je vážnější vada, mají tlapky tzv. špatný nášlap. Znamená to, že váha těla je mezi prsty nerovnoměrně rozprostřena. Některé, případně všechny prsty „ujíždějí“ do stran. Takový pes nezanechá v měkkém povrchu zřetelnou stopu velkého psa, ale pár rozmazaných nejasných otisků. Vadou je též tlapka tzv. měkká, tj. nedostatečně uzavřená, kdy se prsty od sebe roztahují na všechny strany. Je to k vidění u některých velmi mohutných tlapek. Často způsobí dojem špatně uzavřené tlapky pouze přerostlé neobroušené nebo nezastřižené drápy.
Ještě o jedné vadě je nutné se zmínit, a to o následcích špatného nášlapu tlapky. Jde o obroušení drápů, způsobené nekorektním pohybem po tvrdém povrchu – pes škrtá, což je i dobře slyšitelné. Pokud tato vada je ve vysokém stupni, projeví se to přílišným obroušením drápů někdy až do krve.
Ještě jedna věc je velmi podstatná, a to síla kostí u končetin. Když má baset příliš tenké kosti, dělá dojem ubožáka. Proto je velmi důležité, aby kostra byla silná a pevná. Svou roli tady jistě hraje i kvalita výživy, ale dobrá výživa může pouze rozvinout zděděné dispozice, nemůže je nikdy sama o sobě vytvořit.
Jak krátké mají být přední nohy? Věc tak diskutovaná a velmi důležitá, a přesto není u definice hrudník končetin ani těla zmínka o nějakých jasně stanovených proporcích… V tomto bodě jakoby nechával standard volný výklad, pouze se konstatuje, že pes má být schopný vykonávat svou tradiční práci a pohybovat se po všech druzích terénu. Americký standard definuje jasně maximální výšku hrudních končetin, a to tak, že vzdálenost nejnižšího místa hrudníku od země nesmí být více, než jedna třetina kohoutkové výšky psa, ovšem při zachování snadné pohyblivosti v honitbě.
Dlouhodobou selekcí na krátké končetiny se baset dostal až příliš nízko k zemi. Chovatelé výstavních basetů totiž jakoby zapomněli, že baset je lovecký pes, a proto musí být schopen pohybu v terénu. Příliš krátké nohy k tomu nejsou dobře uzpůsobené, protože by se pes docela brzo unavil. Nyní, když platí nový standard, musí se s tím chovatelé vážně zabývat. Uvidíme, jestli se v chovu podaří nalézt řešení. Nechceme se jistě vrátit k chovu na jedincích, kteří jsou „nohatí“ proto, že mají mělký hrudník, nedostatečnou substanci a dlouhé křivé končetiny. Jelikož je baset pes s geneticky změněnou vývojovou vlastností, a to krácení dlouhých kostí, není to tak jednoduché. V podstatě jde o to najít a v chovu upřednostnit a upevnit geny takových jedinců, kteří mají relativně dlouhé kosti předloktí, a to v tom úseku, kde zakřivené předloktí přestává opisovat hrudník a míří kolmo dolů k zápěstí, čímž vytváří délku vlastní hrudní končetiny. Celkovou výšku hrudní končetiny také ovlivňuje délka a náklon kostí nadprstí. Jde tedy o nesnadný úkol, ale je nejvyšší čas se tím vážně zabývat.


Pánevní končetiny:
Celkový vzhled: Silně osvalené a výrazné, zezadu pozorovány vyvolávají dojem koule. Na zánártí mohou být záhyby kůže a na zadní části patního kloubu může být malá kožní řasa, avšak v žádném případě to nesmí být přehnané.
Koleno dobře úhlené
Metatarsus: Hlezna nízko u země, lehce podstavená, avšak ani vbočená, ani vybočená, ale přesně pod tělem v přirozeném postoji.
Tlapky pánevních končetin: velké, se silnými klouby a polštářky. V každém případě stojí pes korektně, s vahou rozloženou rovnoměrně na každém prstu a polštářku, takže tlapka zanechává stopu velkého psa a žádná část nekrytá polštářky nesmí být v kontaktu se zemí.

Komentář: Zadní končetiny jsou rovněž velmi důležité, protože uvádějí do pohybu dlouhé a těžké tělo. Musí být proto dobře osvalené. Pozorován zezadu, baset by měl být tak široký (svalstvo, vzdálenost zadních nohou od sebe), že působí jako koule. Dojem kulovitosti těžko udělá velmi úzká zadní partie, která bývala častou vadou. Zadní končetiny by neměly nikdy působit jako slabší v porovnání s hrudními končetinami. Někdy je tento nežádoucí dojem způsoben strmým úhlením končetin - pes má jakoby dlouhé úzké stehno. Na kresbě je naznačeno, co se míní korektním zaúhlením u baseta. Patní kloub a zánártí se mezi pejskaři označují jako „hlezno“. Mluví se o vysokém nebo nízkém „hleznu“. „Vyšší hlezna“ způsobují nerovnost hřbetní linie, která k zádi vlivem vysokého „hlezna“ stoupá. Obzvláště špatné je toto ve spojení se strmým úhlením. Ačkoliv standard hovoří o lehce podstaveném zánártí, které je pro přirozený postoj baseta typické, na výstavách je baset předváděn ve výstavním postoji se zánártím kolmo k zemi. Lépe se tak posoudí úhlení zadních končetin. Postavíme-li psovi zánártí kolmo, ukáže se lépe kolenní kloub a jeho úhel. Není-li kolenní kloub zřetelný, znamená to, že pes má strmé úhlení zadních končetin. Strmé úhlení zadních končetin je možno rozpoznat také v chůzi - krok je krátký a jakoby trhavý, není plynulý.

Úhlení zadních končetin bassethounda :
A. Osa pánve, svírající se zemí úhel 30 stupňů.
B. Plochá pánev, která je příčinou strmého úhlení. Pokud jsou navíc kosti nohou krátké, projeví se to krátkým krokem.
C. Strmá pánev, jejímž důsledkem je nízko nasazený ocas a nedostatečně plynulý pohyb.
D. Stehenní kost správné délky, svírající se zemí úhel 45 stupňů. Je kolmá k bérci a pánvi.
E. Bérce správné délky. Jestliže je kratší, projeví se to u jinak korektního psa strmým postojem nebo krátkým krokem.
F. nejlepší pozice pro předvádění zaúhlení zadních nohou


(c) Iva Černohubová: Baseti, 2011 (obrázek je z této publikace)



Nekorektní úhlení pánevních končetin
VLEVO: Slabé osvalení, příliš krátký bérec a příliš vysoké hlezno. Kolenní kloub je téměř neznatelný.
DRUHÝ ZLEVA: Strmější pánev a strmé úhlení, kterému přispívá nesprávná pozice končetiny - vystavovatel by měl posunout nohu více dozadu, čímž by se objevil lepší úhel kolenního kloubu.
TŘETÍ ZLEVA: Strmé úhlení pánevních končetin, slabé dlouhé stehno a příliš krátký bérec.
VPRAVO: Správná síla kostry avšak krátký bérec nedovoluje aby noha našla správnou pozici a ukázala kolenní kloub.


Tři ukázky korektního úhlení pánevních končetin, správné síly kostry a dobrého osvalení.

Postoj pánevních končetin zezadu.
VLEVO: Tzv. "kravský postoj".
DRUHÝ VLEVO: Úzký postoj (pravá noha je v pohybu).
DVA OBRÁZKY VPRAVO: Korektní pánevní končetiny v pohybu i v postoji.


Krok/pohyb: Je nejdůležitější pro zachování schopnosti honiče plnit jeho poslání. Akce je hladká, mocná a bez úsilí s dobrým dosahem předních končetin, zadní končetiny vykazují silný odraz, pes se pohybuje korektně hrudními i pánevními končetinami. Klouby kolenní a patní nesmí být v pohybu nikdy strnulé, prsty nesmí škrtat o zem.

Komentář: Kde jinde než v pohybu se ověří správná funkce končetin a jejich význam pro celkovou vitalitu plemene? Původní britský standard popisoval pohyb již v celkové charakteristice plemene a dnes se k tomu vlastně opět vrátil, konstatujíc, že pohyb je nejdůležitější pro zachování schopnosti psa plnit své poslání. Stejně tak americký standard se o plynulosti pohybu jako podmiňujícím faktoru pro dobrou a vytrvalou práci loveckého psa zmiňuje již v úvodu. Dobrý pohyb je alfou a omegou kvality baseta. Zde si dovolím citovat uznávaného amerického rozhodčího dr.Skolnika: Ačkoli se dříve tvrdilo, že pro neobvyklou stavbu kostry má být pohyb baseta posuzován podle zvláštních měřítek, pravý opak je pravdou. Těžká tělesná stavba vyžaduje vynikající mechaniku pohybu a její charakteristika se nesmí lišit od ostatních plemen psů, kteří jsou šlechtěni na vytrvalost. Jde o následující charakteristiky pohybu:
1. Vyváženost: Délka kroku musí být stejná u předních i zadních končetin. Pokud je krok předních a zadních končetin nevyvážený, příčinu nutno hledat v nevyváženém úhlení předních a zadních končetin: např. korektně úhlené přední končetiny, dovolující dostatečně dlouhý krok, a naopak strmě úhlené pánevní končetiny, jejichž krok je podstatně kratší. Výsledkem bývá nevyvážený pohyb, pes je nucen z klusu přejít ve cval.
2. Snadnost: Vyváženost ve spojení s korektní stavbou těla vykazuje zcela charakteristický pohyb, který si lze představit jako „pohyb na kolečkách“. Hřbetní linie je klidná a nepohybuje se ve vertikálním ani horizontálním směru (do boků), ať se pes pohybuje jakoukoli rychlostí.
3. Délka kroku: Projevem síly a vytrvalosti pohybu je korektní akce končetin. Tou pes disponuje pouze tehdy, když má korektně uložené a korektně zaúhlené lopatky a k tomu odpovídající zaúhlení pánevních končetin. Pozorujeme-li pohyb z profilu, musí být krok prostorný, tj. dostatečně dlouhý, na přední i zadní frontě. Z nejnižšího bodu (tj. v místě, kde jsou kolmo postaveny) by se měly přední končetiny pohybovat dostatečně dopředu a pak ve stejné hloubce dozadu (pod hrudník). Krok, který dosahuje jenom málo dopředu, způsobuje příliš krátká ramenní kost. Jde o velmi častý nedostatek jinak velmi vyvážených a typických psů. Krokem nedostatečné délky se projeví strmé lopatky nebo nedostatečné úhlení pánevních končetin.
4. Pohyb sledovaný zezadu: Při pohybu jsou pánevní končetiny paralelní, pouze v okamžiku zvyšován rychlosti pohybu bývají lehce namířené k ose těla. Hlezenní klouby však přesto musí zůstat korektně umístěny - sudovitý nebo kravský postoj jsou vážné vady. Nedostatkem je taký příliš úzký postoj zadních končetin a malá pohyblivost končetin směrem dozadu. Hlezna musí být při pohybu vynášena poměrně vysoko za tělo. Při pozorování pohybu zezadu lze odhalit též těžké vady v utváření přední fronty jako volné lopatky nebo vybočené lokty.
5. Pohyb sledovaný zepředu: Zakřivení kosti ramenní opisuje oblouky žeber, takže klouby předních končetin jsou k sobě blíže, než lokty. Takto korektně utvářená fronta je těžkému tělu při pohybu oporou. Naproti tomu, pokud zakřivení kosti ramenní je malé, přední končetiny tělo nepodpírají, ale stojí po bocích těla. Pokud jsou klouby končetin vybočeny směrem ven nebo jsou žebra spíše sudovitá než oválná, pak pes vykazuje poněkud valivý pohyb, vyvíjený s velkou námahou. Někdy bývá velký problém přinutit baseta, aby při pohybu zvedl hlavu od země. Při posuzování pohybu zepředu pak jeho dlouhé uši překrývají celou frontu a není vidět akci končetin. Pokud pes hlavu zvedne, bývá snadno k odhalení případné „pádlování“ jedné nebo obou končetin, měkká nebo vybočená tlapka apod.


Ukázky vlivu správného vyrovnaného úhlení obou párů končetin na vyrovnaný dlouhý krok.

Ukázky vlivu správného vyrovnaného úhlení obou párů končetin na vyrovnaný dlouhý krok.


Kůže: pružná a elastická bez jakýchkoliv přehnaných znaků.

Komentář: Definice kůže je ve standardu FCI nově přidaná, aniž by měla výslovnou oporu v originálním britském znění. Není však na škodu zdůraznit, že kůže je naprosto charakteristický znak u baseta, stejně jako u jeho vysokonohého příbuzného bloodhounda. Žádné jiné plemeno honiče ani barváře se nevyznačuje tak volnou kůží jako baset a bloodhound. Zatímco dříve se vždy ve standardu mluvilo o volné kůži, nový standard je v tomto směru poněkud opatrnější. V rámci plemene jsou jedinci, kteří moc volné kůže nemají, což se projevuje zejména na hlavě – taková hlava je tzv. suchá, a tudíž netypická. Množství kůže na hlavě je definováno v samostatném odstavci, popisujícím hlavu. Občas jsou k vidění baseti s tolik volnou kůží, až na nich spadá v kožních řasách a záhybech po celém těle i hlavě, na nohou jim tvoří vaky a pod tělem „sukni“. Možná to vypadá zajímavě a někomu se to může i líbit, ale není to k ničemu a když je toho opravdu příliš, nelze to hodnotit jinak než jako přehnaný plemenný znak. Zde je potřeba použít obyčejný selský rozum a nic nepřehánět ani na jednu, ani na druhou stranu.


Srst: hladká, krátká a přiléhavá, nikoli příliš jemná. Všechny linie mají jasné obrysy, bez praporců. Dlouhá srst, jemná srst anebo srst vytvářející praporce je vysoce nežádoucí.

Komentář: Ačkoli definice mluví jasně, v rámci plemene se vyskytují drobné rozdíly v textuře srsti. Zatímco někteří psi mají srst velmi tvrdou, obzvláště na hřbetě, jiní mají srst po celém těle jakoby sametovou a velmi krátkou. Délka srsti se běžně pohybuje mezi 1 a 4 cm dlouhých tvrdých pesíků na hřbetě po sotva půl centimetrové chlupy na hlavě. Rozdíly jsou také v míře utváření podsady na zimní období. Je pochopitelné, že pes, který bydlí v bytě nemusí mít podsadu tak hustou jako jeho kolega, bydlící ve psinci. Přesto i u psů držených „venku“ mohou být rozdíly v množství a hustotě podsady velmi značné. V každém případě má zdravý baset v dobré kondici srst velmi leklou, až blýskavě hladkou. Je to dobře vidět obzvláště u tříbarevných jedinců s převahou černé barvy. Se srstí vytvářející praporce jsem se ještě osobně nesetkala, ale občas prý byla v cizině k vidění – projevuje se zejména v příliš dlouhém osrstění ocasu – pes má „vlajku“ asi jako dlouhosrstý jezevčík. Jde pochopitelně o vysoce nežádoucí vadu.


Zbarvení: zpravidla černo-bílo-hnědá (tříbarevné) nebo citrónovo-bílá (dvoubarevné), avšak jakékoli jiné zbarvení, běžné u honičů, je přípustné.

Komentář: Běžně se vyskytují dva barevné rázy, a to tříbarevný (černá, hnědá a bílá) - tzv. tricolor a dvoubarevný (hnědá a bílá) - tzv. bicolor. Přitom sytost hnědé bývá od citrónové přes rezavou, červenou, játrovou až čokoládově hnědou. Velikost a rozmístění barev nemá žádnou důležitost. Stejně tak vzájemné prolínání barev není vadou. Je však jasné, že zbarvení ovlivňuje celkový vzhled psa. Jednotná, tzv. „plášťová“ barva dává vyniknout hřbetní linii a tvaru hrudníku, bílá lysinka přes nos a čelo dává hlavě pěkný výraz. Naopak bílé zbarvené paty opticky prodlužují zánártí, což může být minus pro jinak vyváženého psa. Někdy i jinak zbarvená plotna (bílá v černé nebo černá v bílé apod.), umístěná přesně na hřbetě, ruší průběh hřbetní linie a dělá dojem nerovného hřbetu. Celkový dojem ovlivňuje také zbarvení v obličeji - příliš tmavé zbarvení hlavy či černé lemování očí a pysků dává hlavě poněkud nepřívětivý výraz. Výjimečně se objeví štěně s kuriózním zbarvením, např. jedno ucho bílé. Pro posouzení na výstavě by to nemělo vadit.


Velikost: kohoutková výška 33 až 38 cm.

Komentář: Dříve se na našich výstavách měřila basetům tzv. kohoutková výška (výška psa měřená v tzv. kohoutku, což je nejvyšší místo lopatky). Bylo to proto, že dříve platný standard (tj. americký) diskvalifikoval výšku nad 38 centimetrů. Současný standard neuvádí žádný diskvalifikující limit a dané rozmezí 33 až 38 cm je natolik volné, že se do něj vejde prakticky každý baset. O kvalitě baseta rozhoduje celková vyváženost a absence hrubých vad v utváření končetin spíše než pár centimetrů navíc. Příliš malý baset mívá nedostatečnou substanci a lehkou kostru, mívá též sušší hlavu. Neodpovídá tedy již v celkové charakteristice plemene. Příliš veliký baset mívá těžké plece, a proto je těžkopádný v pohybu. Ještě i dnes se můžeme setkat s basetem, který vyrostl tak rychle, že se s tím nestačily vyrovnat jeho klouby. Bývá to také spíš vlivem nekvalitní, příliš tučné stravy. Proto i pro velikost baseta platí zlatá střední cesta.


Chyby: jakákoliv odchylka od jmenovaných bodů by měla být považována za vadu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti a podle jejího vlivu na zdraví a blahobyt psa a na jeho schopnost vkonávat jeho tradiční práci.

Komentář: Jelikož standard neuvádí taxativně žádné vady, s výjimkou obecně stanovených bodů týkajících se fyzických anebo psychických abnormalit, má rozhodčí ve svém rozhodování poněkud ztíženou úlohu. Zejména tzv. all-rounder se může spolehnout pouze na svůj cit pro plemeno, častěji však se řídí citem pro krásu obecně. Stává se pak, že pouze specialista na plemeno, který sám má s chovem basetů zkušenost, správně a neomylně definuje a vyhodnotí všechny vady, na které je potřeba se zaměřit v chovu, aby se udrželo plemeno zdravé a schopné svého původního poslání, tj. být loveckým psem, honičem.
Standard popisuje ideálního baseta bez vad. Pes je na výstavě s tímto ideálem srovnáván- konfrontován. Neexistuje žádný stoprocentní baset. Každý má nějaké chyby - a je na rozhodčím, aby posoudil, do jaké míry se od ideálu vzdaluje.
V obecné rovině lze vypozorovat dva extrémy v posuzování bassethoundů. Jeden z těchto extrémů je posuzování pouze „v typu“ a podle charakteristických znaků plemene jako je silná kostra, mnoho substance, mnoho volné kůže, hluboký hrudník a velmi krátké nohy. Vítězní psi u rozhodčích, poszujících tímto způsobem, jsou typičtí představitelé plemene s úžasnou hlavou a výrazem, jsou velmi nízcí, s množstvím substance a – což je dost nešťastné- mívají některé vážné anatomické vady, zejména krátký hrudník, případně deformace žeber, nesprávně umístěné lopatky, krátkou ramenné kost, volnější lokty a celkově krátké končetiny – to jsou nejčastější anatomické vady, z nichž většina se projeví v nekorektnímu způsobu pohybu. Jiný extrém je posuzovat pouze podle pohybu a hledět si jenom anatomie a funkce, aniž by se bral ohled na typické deatily jako jsou silná kostra, dostatek substance, jisté množství volné kůže, správně klenutá mozkovna či tmavé oko, a další znaky, kterými se bassethound liší od ostatních plemen honičů. Ani jeden takový způsob posuzování bassetů není správný. Každopádně by měl být pes penalizován za vady, které silně negativně ovlivní jeho zdraví a pohodu. Je to veli důležité pro budoucnost plemene a jeho zdraví.
Proto je potřeba si ujasnit, co je malá a co velká nebo dokonce hrubá vada. Baset jako lovecký pes musí být schopen vytrvalého pohybu bez velkého úsilí. Pokud má světlejší oko, je to sice vada, ale i se světlým okem se pes může pohybovat a vidí. Světlejší oko by tedy měla být malá vada. Naproti tomu volné lopatky, vybočené lokty, překloubení, špatný nášlap nebo strmé úhlení znesnadňují psovi pohyb a jako takové je nutno označit za vážné vady. Většina z těchto anatomických vad navíc má vliv na zdraví a blaho psa, a znesnadňuje mu plnit jeho původní poslaní loveckého psa, a proto by za ně měl být pes penalizován.


Vylučující vady:
Agresivita nebo přílišná bojácnost
Jakýkoliv pes, vykazující fyzickou abnormalitu anebo poruchu chování, bude diskvalifikován.
Pozn.: Psi by měli mít dvě zřetelná varlata sestouplá v šourku.

Komentář: Nový standard obsahuje samostatný odstavec s definicí vylučujících vad. Není jich sice zdaleka tolik jako u jiných plemen a soustředí se pouze na vady v povaze a chování. Projevy agresivity jsou u baseta prakticky neznámé. Někdy jde spíše o dominanci nad pánečkem, který jistě něco nezvládl ve výchově. Nelze však tolerovat, že by se baset pokoušel o kousnutí jakéhokoliv člověka, natož vlastního pána. Stejně tak není typické, aby se psi-samci na potkání měli chuť poprat. Baset je plemeno typicky smečkové a musí mít vysoký stupeň tolerance v rámci svého druhu, jinak není něco v pořádku. Na druhé straně bojácnost se občas u baseta projevuje, zejména u mladých fenek bez zkušeností v neznámém prostředí. Když je však jakýkoliv náznak dotyku cizí osoby důvodem k panice, nelze, než se s takovým basetem ve výstavním kruhu rozloučit.