INTERVIEW

ROZHOVOR O BASSETECH Z ČÍSLA 06/2012 ČASOPISU PES PŘÍTEL ČLOVĚKA: ZDE

A co jsme na sebe prozradili v klubovém almanachu 2000?

Má název Vaší CHS nějaký speciální význam?
Náš název vznikl jednoduše: Dlouho jsem vybírala takový, aby spojoval charakteristiku plemene, dobře zněl a měl původ v Čechách, nebo alespoň v Evropě. Přízvisko „Bohemia“ znamená pochopitelně prastarý název pro českou zemi. K tomu hlavnímu názvu mě přivedlo několik důvodů: V USA svého času působila věhlasná chovatelská stanice „Tal-E-Ho´s“, což byla napodobenina loveckého zvolání při lovu na králíky s bassety. Přesně jde o „Tally-Ho“, ale tak se jmenuje klubový zpravodaj amerického klubu. Protože žijeme v Čechách, chtěla jsem použít název podobný, ale český. Pěkné české „Lovu zdar“ měl již dávno registrované nestor české kynologie pan Horák. „Halali“ se mi zdálo pro bassety moc „měkké“. Pak jsem kdesi četla o loveckém zvolání „Horrido“, používané snad v Tyrolích. A název byl na světě.

Kdy jste se poprvé setkala s bassetem a jak to všechno začalo?
Nepočítám-li četná setkání na televizní obrazovce a v zahraničních časopisech v době, kdy basset patřil mezi málopočetná plemena, úplně poprvé jsem se setkala s bassety na mezinárodní výstavě v Brně roku 1977. Vlastního basseta jsem si pořídila v roce 1986 po dlouhém čekání. Tehdy byly možnosti chovu omezené a chovná základna velmi úzká. Moje Bára (Arabella Oliver) byla co do typu krásná velká fena s typickou hlavou, ale její přední nohy byly od loktů úplná katastrofa. Uznala jsem, že na takové feně nelze založit solidní chov a zkusila štěstí dál. Pejsek, kterého jsem v roce 1988 dovezla z Rakouska, byl mohutný a impozantní, ale podcenili jsme jeho překotně rychlý růst v první půli roku a doplatil na to defektním postojem tlapek. To už se blížil rok 1990 a s ním světová výstava v Brně. Zde jsme měli možnost poprvé uvidět, co chovají v celém zbytku Evropy. To nás přesvědčilo. Následovalo už jen krátké intermezzo s celodenní jízdou do polské Lodže, kde namísto slibovaného štěněte po německém plemeníkovi jsme nalezli dobře zavřené domovní dveře. Naštěstí nám pak již v následujících letech na západ od našich hranic nikdy dveře nezavřeli, a tak jsme chov Bohemia Horrido mohli založit na slušném základě z Německa a Dánska.


Měla jste předtím nebo máte nějaké jiné plemeno a co byste uvedla jako hlavní důvod proč máte bassety?
Pocházím z města a nikdy jsme psa neměli. Byl pro mne vždycky svátek, když mne tatínek vzal za dobré vysvědčení do Brna, abych mohla okukovat pejsky všech plemen a velikostí, když pořídit si vlastního byl nesplněný sen. Vždy jsem fotila a časem mne bassetáři a bloodhoundáři přijali mezi sebe i bez psa. Poznala jsem prostředí výstav, zkoušek i veselejších akcí. Dodnes mám schovanou –dnes mohu říci-svou vlastní kroniku chovu bassetů 70. a 80.let. Od bassetů mne neodtrhlo ani studium v daleké Lednici na Moravě. Vždyť i tam byl na zámku basset! Dřív se mi líbili i bloodhoundi a obdivuji je dodnes. Ale kvůli úžasně přátelské povaze a jisté vitalitě to na plné čáře vyhráli a vyhrávají basseti. Jejich mentalita mi prostě vyhovuje a nikdy bych je nevyměnila za jiné plemeno. Nemohla bych jim udělat ani to, že bych si do bytu pořídila vedle nich nějakého psíka menších rozměrů. To by byla zrada. Až jednou nebudu moct chovat bassety, pořídím si kočku. Fascinují mne svým sebevědomím. V tom jsou si s bassety podobné.


Co se Vám na bassetovi nejvíc líbí a proč?
Povaha, životní filozofie, melancholické oči, které řeknou vše, velký vlhký a teplý čenich, sametově jemné záhyby uší, do kterých se tak příjemně boří prsty, a tlapky jako lev. Zbytečně neštěká, a když, tak to stojí za to! Taky oceňuji jejich smysl pro pohodlí, v tom jsme stejní. Je to prostě ideální psí společník.


Co se Vám na bassetovi nelíbí a proč?
Snad až přílišná žravost. Pro touhu po „žvanci“ zapomíná na svou důstojnost. Ale na druhé straně musím uznat, že to sama používám jako jedinou osvědčenou metodu, jak basseta dostat tam, kde ho potřebuji mít.


Basset může mít jakékoli zbarvení, běžné u honičů.
Máte nějaké oblíbené zbarvení? A co bicoloři?
Moje oblíbené zbarvení je „černobílý“ tricolor s bílou lysinkou a náprsenkou, zkrátka takový pěkně „malovaný“ a hlavně musí mít tečkování. To je kouzelné. Mám to štěstí, že se mi takový pes narodil hned v prvním vrhu. Ve vlastním chovu jsem se s bicolorem setkala teprve loni a musím říct, že se mi pejsek začal líbit až tak ve čtyřech týdnech. S bicolorama je to složité. V každém případě je to daleko nápadnější zbarvení už na první pohled. Takže pokud jde o jinak krásného a ve všech znacích vyváženého jedince, je to nádherné zvíře, které nikdo nepřehlédne. Naopak, pokud má nějaké vady jako křivý nebo „chudý“ hrudník, nerovný hřbet či dlouhé tenké a křivé nohy, tak to na něm daleko víc vynikne a je to ubožáček.


Byl nebo je někde ve světě basset-ideál, kterého byste chtěla mít doma?
Jak se jmenuje a co si na něm ceníte?
Jakýsi obraz ideálu musí nosit každý chovatel i rozhodčí ve svých představách. Příroda už je taková, že žádný jedinec není nikdy dokonalý. Proto nemůže ve světě žádný ideál ve skutečnosti existovat. O tom je vlastně celý chov. Kdyby někde existoval dokonalý basset, dali by jej naklonovat a mohli bychom si všichni koupit stejně krásného, že? Určitě bychom s tím však nebyli spokojení. Já sním o kombinaci elegantního avšak mohutného těla, na krásně klenuté šíji dokonalá hlava s typickým aristokratickým výrazem, avšak s ne příliš odchlípenými očními víčky, pokud možno pochopitelně „černobílý“ tricolor s tečkováním, pěkně klenutý a dlouhý hrudník, rovný hřbet, končící vesele vlajícím prutem. Nohy jako sloupy, dlouhý krok a mohutný odraz zadních nohou, perfektní koordinace a švih. K tomu všemu bezpodmínečně přátelskou a vyrovnanou povahu. Věřím, že takového se jednou dočkám.


Kolik máte chovných jedinců? Je něco, co si na nich obzvláště ceníte? Máte mezi svými bassety svého oblíbence a proč?
Máme doma sedm bassetů a všichni jsou chovní: dva psi a pět fen, z nich nejstarší bude v červnu devět a nejmladším budou tři roky. Jejich kvality jsou dostatečně známy, já si na nich cením to, co na obrázku vidět není – jejich temperamentu a povahy. Nejsou ani přehnaně flegmatičtí, ani hyper aktivní. Na povahy u nás odchovaných psů se zeptejte jejich majitelů. Nikdy jsem se u našich psů nesetkala s vrčením na člověka nebo dokonce agresí. Z legrace jsem vždy říkala, že obě naše zakladatelky chovu jsou tak hodné, že by přátelsky vrtěly ocasem na člověka, i kdyby k nim přistupoval s vysloveně nepřátelskými úmysly. Můj oblíbenec je Atilla. Je obrovský tělem i duší. Přitom má velmi jemné vystupování, je velmi „nad věcí“ co se týče drobných smečkových potyček. Je to přímo charismatický pes. Odpustila jsem mu i to, že se nerad předvádí na výstavách. Atilla je pochopitelně „černobílý“ tricolor a jsem opravdu šťastný chovatel, když se mi takový pes narodil hned v prvním vrhu.





Kdy jste odchovala první vrh? Máte nějaký chovatelský program?
Jak vybíráte pro fenu partnera?
Bylo to v roce 1992, to je přesné 15 let poté, co jsem basseta poprvé viděla na vlastní oči. Vysloveně o chovatelském programu bych nehovořila. Na to mám příliš malou chovnou základnu a nepočítám se mezi ty, kteří pro vývoj v chovu starší psy dávají z psince pryč, aby bylo „místo pro mladé“. Když jsem začínala, udělala jsem to a mám z toho výčitky ještě dnes. V chovu se však držím určitých zásad. Například se vyhýbám spojení s povahově „netypickými“ jedinci. Vždyť povaha je vlastně to nejdůležitější, co pes pro soužití s člověkem a okolím potřebuje. Ať chcete nebo nechcete, devět z deseti štěňat jde „na gauč“, to znamená povaha je na prvním místě. Povaha u štěňat se vyvíjí již od narození. Proto kontakt s lidskou rukou, lidským hlasem dostávají naše štěňata „do vínku“. Jsem šťastná a hrdá na to, že nikdo nikdy z nových majitelů našich štěňat neměl problémy se zvládnutím povahy. Chci si to udržet i do budoucna. Když vybírám pro fenu partnera, uvažuji o jejích nedostatcích. V těch znacích musí být vybraný pes naprosto korektní. Snažím se o psovi a jeho předcích, sourozencích i potomcích vědět maximum. Někdy je to těžké a někdy nemožné. Pracujete-li s „neznámým“ materiálem, mohou Vám vyletět vady, třeba i skryté, o kterých jste neměli tušení. Sotva si uděláte obrázek o genech ve vlastním chovu, je nezbytné osvěžit krev, a tak to jde pořád dokola. A proto je chov bassetů taková stálá výzva.


Co byste popřála plemeni a klubu na prahu nového milénia?
Plemeni přeji, ať vydrží ve své pestrosti. Je to jejich prokletím, ale i předností, že mezi bassety jsou tak velké rozdíly v tělesné stavbě, typu i zbarvení. Bassethound je plemeno extrémů. Ve standardu na to narazíte pomalu v každé větě: „avšak ne přehnaně“. Co hlavně plemeno potřebuje, je udržet a rozvíjet zdravé tělesné znaky a ne extrémy. Z extrémů se skládá karikatura a nikoli zdravý pes. Proto přeji bassetům, aby toho přehnaného bylo míň, než toho „akorát“ a chovatelům a rozhodčím, aby svým citem vedli plemeno na jeho zasloužené výsluní mezi oblíbenými psími plemeny. Klubu přeji, aby tu byl vždy jen pro bassety a lidi, kteří je mají rádi. Za těch deset let se chov bassetů v naší zemi podařilo dotáhnout na evropskou špičku. Přeji českým bassetům, aby jim to vydrželo.


Iva pro Almanach 2000, Basset klub ČR